Kto chce včeláriť v nádstavkovom úli mal by poznať základnú bibliu autorov Ing. F.Kamlera, Ing. Z.Olivy a RNDr. V.Ptáčka, CSc s názvom "Nástavkové včelaření" . Pre tých, ktorí ju nemali možnosť prečítať, prinášame krátky výber.
Nástavkové včelaření
Požadavky na úl z hlediska racionálního včelaření
Včelaři se dívají na úl různě. Jedna skupina jeho důležitost přeceňuje, je pokládán za nejdůležitější součást včelaření – výnosu včelstva. Druhá skupina úlohu úlu silně podceňuje a tvrdí, že konstrukce a kvalita úlu výnos včelstva neovlivňuje. Skutečná pravda se nachází mezi těmito extrémy. Úl je obydlí včel, které musí poskytovat včelstvu prostor pro jeho žádoucí rozvoj, chránit včelstvo před nepřízní vnějšího prostředí a včelařům umožňovat usměrňování vývinu včelstev s nejmenšími nároky na pracovní čas. Konečným cílem použití vhodného úlu v souladu s metodou ošetřování včelstev je produkovat jednotku produkce (med, ostatní včelí produkty) s nejmenším množstvím vynaloženého pracovního času k ošetřování při přiměřené spotřebě ostatního materiálu, např. cukru na krmení.
Aby úl splňoval přísné požadavky racionálního ošetřování včelstev, musí vyhovovat mnoha hlediskům, která si dále podrobněji probereme.
Úl – popř. nástavek má být přístupný shora tak, aby bylo možno pohodlně vyjmout kterýkoliv rámek. Úl má být nástavkový, aby bylo možné dle potřeby úlový prostor rozšiřovat, snadno kontrolovat a využívat nástavkové metody ošetřování včelstev. Jen takový úl vyžaduje k účinnému ošetřování včelstev málo pracovního času v průběhu celého včelařského roku. Tvar úlového prostoru má vyhovovat potřebám včelstva. Tvar chumáče v zimě a plodového tělesa v jarních měsících by se měl blížit tvaru koule. Tomu odpovídá úlový prostor tvaru krychle nebo tvaru vyššího pro zimu a časné jaro, pro léto prostor asi dvakrát vyšší. V takovém prostoru má včelstvo možnost dle platných zákonitostí ukládat dostatek pylu a medu v blízkosti plodového tělesa. Úl pro chov silných včelstev tedy musí mít širší rámek. Výhodný je čtvercový půdorys úlového prostoru s možností jednoduché změny postavení rámků vůči česnu o 90º, tj. změnou stavby. Zkušenost ukazuje, že šíře rámků 39 cm vyhovuje chovu silnějších včelstev, šíře rámků 42 cm pro chov silných včelstev. Výška úlového prostoru je dána použitím počtu nástavků a jejich výškou.
Důležité při nástavkovém systému včelaření je používání rámků s užšími spodními loučkami (rámek Hofmanova typu). Včely u rámků s úzkou spodní loučkou dostavují dílo až k této loučce a tak při dodržení optimální mezinástavkové mezery se zmenší vzdálenost mezi dílem na minimum a plástová plocha v nástavkovém úlu je tak pro včely celistvější.
Rámky s užší spodní loučkou je nutné drátkovat vodorovně, asi jeden drát na 5 cm výšky rámku. Vrchní drát vedeme 1,5 – 2,5 cm pod horní loučkou, nejnižší 3 – 5 cm nad spodní loučkou. Při zatavování ponecháváme mezi mezistěnou a spodní loučkou mezeru min. 2 – 3 mm.
Včelstvo v úle musí mít dostatek vzduchu. Včela má vzdušnicový systém dýchání a vyžaduje dostatek čerstvého vzduchu po celý rok. Úl musí mít velké česno (po celé šíři úlu o výšce 10 – 30 mm), u vyšších sestav doplněné očky v nástavcích. Ochrana proti myším v zimě se musí zajistit mřížkou – pletivem s oky o světlosti cca 6 x 6 mm až 7 x 7 mm. Podmet při převozu včelstev slouží jako únikový prostor a měl by mít výšku cca 10 cm. Obsazení podmetu je výbornou signalizací pro včasné rozšíření úlového prostoru při jeho rozšiřování v jarních měsících. V zimních měsících, kdy včelstvo neovládá česno a ventilaci, je nutné zajistit odvod vodních par prodyšným stropem a víkem, popřípadě očky v horních nástavcích.
Úl svou konstrukcí, pokud není speciálně určen pro jednoúčelové použití, by měl vyhovovat různým způsobům včelaření, umístění na včelnici, ve včelníku, kočování, popř. i umístění v kočovném voze. Při převozech, pro uzavření nebo otevření po převozu by se nemělo spotřebovat více času než 20 – 30 vteřin na úl. Pro zajištění spojitelnosti a fixace při převozu je výhodnější používat nástavky s polodrážkami – falcy, než vyvíjet a používat různé spínací a stahovací zařízení pro nástavky bez polodrážek.
Materiál použitý pro výrobu úlu musí vyhovovat hygienickým předpisům pro nepřímý styk s potravinami. To znamená, že ze stěn úlu a dalších částí se nesmí uvolňovat mechanické částice nebo látky, které by mohly přejít do medu v plástech. K výrobě úlů vyhovuje dřevo, hobra, sololit, vybrané šarže pěnového polystyrénu, sláma, orobinec, běžné fermežové, epoxidové – dvousložkové, latexové, olejové a syntetické nátěry. Nevyhovují dřevotřísky, překližky, technopor, minerální vaty a všechny materiály, které zřejmě páchnou. Z nátěru nevyhovují např. luxol a karbolineum.
Konstrukce a materiál úlu by měl umožňovat snadnou dezinfekci, jedno z hlavních preventivních opatření v boji proti nemocem, zejména nosematóze a nemocem včelího plodu. Ve včelařské praxi je nejvýhodnější použití dezinfekce plamenem. Úl svou konstrukcí musí umožňovat snadné provádění nařízených veterinárních zásahů v souvislosti s bojem proti varroáze. Řešení dna musí umožnit vložení podložky kryjící celé dno. Podložka musí být vyjmutelná v kterékoliv době bez vyrušení včelstva. Minimální výška podmetu pro tento účel má být 3 cm.
Stěna úlu musí pomáhat včelstvu v úle udržovat žádoucí mikroklima. Ovlivnění včelstva procesy průniků teplot přes stěnu do úlu a z úlu je jev složitý, v každém ročním období odlišný a dnes (1988) ještě ne zcela objasněný. Stěna by měla mít dostatečnou tepelnou izolaci, aby bylo zamezeno hlavně v jarním přechodném období zbytečným ztrátám tepla z úlového prostoru. Tento únik tepla musí včelstvo nahradit vyšší spotřebou glycidových zásob. Dobrá tepelná izolace je výhodná i v letních měsících, hlavně u úlů včelnicového rozmístění, k ochraně úlů před přehříváním. Velice důležitá je tepelná kapacita úlových stěn. Vysoká tepelná kapacita není žádoucí, v takových úlech včelstvo musí vyrobit mnoho tepelné energie k vyhřátí úlového prostoru po uvolnění chumáče, např. na jaře. Často pak dochází k opožděné reakci na vnější oteplení a tím i k opožděnému rozvoji. Tepelná kapacita se může zvětšit a tepelná izolace zmenšit např. kondenzací vodních par na stěnách a vsáknutím vody do těchto stěn při nevhodné ventilaci tak, jak se to často stávalo u úlu Moravský univerzál.
Základní principy nástavkového včelaření
Cílem včelaření v nástavkových úlech je racionalizace chovu včel směrem k silnějším a přirozeněji vedeným včelstvům, která nevyžadují tolik provozních zásahů. Nástavkové úly umožňují přizpůsobovat velikost prostoru potřebám včelstva a snůšce. Vhodně volený prostor umožňuje do značné míry nahradit práci s jednotlivými rámky manipulací s celými nástavky.
Stanovenému cíli odpovídá úl tím více, čím nižší má rámek (až k úlům nízkonástavkovým), zatímco s rostoucí výškou plástu se metodika včelaření nutně blíží tradičnímu pojetí. Volbou určitého typu nástavkového úlu klademe tedy současně hranici technologie, kterou budeme ve svém včelařském provozu používat.
Podmínkou úspěchu nástavkové metody je schopnost průměrně fyzicky zdatného pracovníka manipulovat s celými nástavky. Z toho logicky vyplývá, že čím jsou rámky vyšší, tím méně jich v nástavku může být. Čím méně plástů však nástavek obsahuje, tím větší význam má uteplení stěn.
Z technologického hlediska (výroba a práce s nástavky) i vzhledem ke schopnosti včelstva přizpůsobit se danému prostoru je výhodný čtvercový půdorys úlu.
Jaký rámek zvolit?
Přijmeme-li podmínku, že nástavek má být čtvercový, je tím také dáno, kolik rámků o určené délce a tloušťce s přičtením mezerníků a manipulační mezery se do nástavku vejde.
Kdybychom se rozhodli zachovat také výšku našich tradičních rámků, dostali bychom objemná úlová tělesa, která sice využívají výhodu oddělitelného dna, avšak nesplňují požadavek rozumné hmotnosti. Zachovat větší počet plástů ve čtvercovém nástavku za současného dodržení podmínky menší hmotnosti můžeme tedy jen cestou snížení výšky rámku.
Ve výrazně úzkém a vysokém prostoru s menším počtem plástů ploduje včelstvo prakticky od stěny ke stěně. Proto musí mít takové úly dobře uteplené stěny. Silné stěny jsou nutné také z hlediska stability úlu. Tento typ úlu je výhodný zejména pro slabší včelstva do zhoršených snůškových poměrů.
V úlech s větším počtem širších plástů (např. 11 plástů 39 nebo 42 cm dlouhých) ploduje včelstvo bez omezení mřížkou také jen na 7 – 8 plástech v jednotlivých nástavcích. Kolem plodového tělesa se však ve zbývajících buňkách nachází plášť zásob medu a pylu. Tyto zásoby vykonávají funkci stabilizátoru teploty a usměrňují tak venkovní vlivy počasí. Navíc mají i “psychologickou” funkci – udržují plodování včelstva i při přerušení snůšky, aniž by včelař musel přistoupit ke krmení.
Pro život včelstva není vlastní rozměr rámků podstatný. Význam má pouze celková plocha plástů a její uspořádání, celistvost. Důležité jsou také určité konstrukční prvky rámku.
Spodní loučky by měly být užší, max. 14 mm, protože včely lépe dostaví plásty, místy je protáhnou a vytvoří můstky ke spodnímu patru, což je příznivé pro pohyb včelstva na složené plástové ploše. Z téhož důvodu je žádoucí, aby mezera mezi rámky sousedních pater nebyla větší než 10 mm.
V poslední době (1988) se diskutuje také o vlastní tloušťce plástu (šířce horních a bočních louček). Mezi zkušenými praktiky nacházíme rámky až 30 mm silné, což s 10 mm mezerníkem dává rozteč mezi středy sousedních rámků až 40 mm. Pokusem se lze přesvědčit, že rozteč 38 mm je horní hranicí, kdy včely blok mezistěn vystavějí dokonale bez divočiny v uličkách. Rozteč 38 mm nacházíme v úlech Dadantových; Langstrothův úl počítá s 37 mm. Taber a Owens (1970) experimentálně zjistili, že roje nad 20 tisíc včel stavěly plásty 27 – 28 mm silné a roje slabší tenčí dílo až k 22 mm u včelstev s 5 tisíci dělnic. Perepelová (1986) zjistila, že 34 mm rozteč mezi plásty zvýšila množství jarního plodu u 10 tisícových včelstev až o 37 %, avšak silná včelstva vyžadovala rozteč větší (37 mm), jinak se výrazně zvýšil sklon k rojení. Z uvedeného vyplývá, že pro chov silných včelstev v nástavkových úlech jsou výhodnější plásty silné 28 mm, což s 10 mm mezerníkem dává rozteč mezi sousedními rámky 38 mm.
Populační dynamika včelstva
Farrar (1968) a po něm i jiní výzkumníci zjistili, že množství vychovávaného plodu ve včelstvech různé síly za jinak stejných podmínek není nahodilé, nýbrž že se řídí podle určitých zákonitostí. Včelstva početně slabší mají v přepočtu na množství včel relativně více plodu. S rostoucí početností včelstva roste i absolutní počet matkou kladených vajíček, avšak přírůstek v kladení je stále o něco menší než přírůstek včel.
Každé včelstvo, jemuž dopřejeme volný a nerušený vývoj, dosahuje takto určité hranice, kdy další přírůstek včel nemá již za následek zvýšené plodování. V pokusech Farrarových nastával vrchol plodování ve včelstvech se 40 tisíci včel, kdy matky kladly průměrně 1600 vajíček denně. Maximální počet včel v jednomatečných včelstvech kolísal mezi 50 – 60 tisíci. Taber (1980) uvádí jinou, menší úroveň plodování a největší počet včel ve včelstvu pod 45 tisíc. Bretschko (1981) uvádí, že u kraňských včelstev nastává nejvhodnější období pro využívání snůšky asi 4 týdny před vrcholem početnosti včelstva.
Z uvedených zákonitostí pro nás vyplývá, že chceme-li včelařit pro výnos medu, musíme mít v době snůšky včelstva zralá, blížící se vrcholu přirozeného vývoje, kdy počet včel začne podstatně převládat nad množstvím živeného plodu a kdy včelstvo je schopno vysílat do snůšky armádu létavek. Čím ranější snůšku chceme využít k výnosu, tím silnější včelstvo musíme vyzimovat.
Včelstva o jarní síle pod 1 kg se v neomezeném prostoru vyvíjejí do snůškové zralosti 8 – 10 týdnů a ranou snůšku zákonitě proplodují. Určitý výnos mohou poskytnout včelstva střední síly o hmotnosti 1 – 1,8 kg, jestliže jejich vývoj omezíme mřížkou a tak zbrzdíme plodování a navodíme dřívější snůškovou zralost. Jestliže však místo snůšky přijde nepříznivé počasí, dostávají se takto vedená včelstva zákonitě do rojové nálady.
Činitelé ovlivňující sílu včelstva
Základem dobrého včelstva je kvalitní matka, schopná klást po dlouhou dobu velké množství vajíček. Přednost dáváme matkám urostlým se silnou hrudí a mohutným, protáhlým zadečkem. Důkazem kvalitního oplození je ucelený plod bez většího množství mezer.
Schopnost matky podávat vysoký výkon v kladení vajíček se může projevit jen v početném a zdravém včelstvu, které matce vytvoří vhodné prostředí. Starostěnko (1980) zjistil u čtyř včelích ras, že čím více vajíček matky nakladly, tím větší procento (31,5 – 42,3 %) se jich nevyvinulo v dospělé včely. Tento poznatek jasně ukazuje na ohromné rezervy, které existují v technologii chovu včel. Ve většině případů jsou matky schopné klást více vajíček, než mohou včely vykrmit larev. Naše tradiční dvouprostorové úly naplní včelami i menší náhradní matky, vychované např. v oddělku. Silné a zdravé včelstvo je tedy podmínkou pro racionální využití vysoce hodnotných matek.
Ze zákonitostí objevených Farrarem lze odvodit, že čím více je ve včelstvu včel v poměru k vychovávanému plodu, tím lépe jsou larvy živeny a tím zdatnější potomstvo se líhne. Pro budování zimního včelstva z toho plyne, že nesmíme připustit jeho oslabení v létě. Dlouhověké zimní včely se začínají z části plodu vyvíjet již v červenci a praktické zkušenosti také ukazují, že červenec můžeme považovat za rozhodující období, kdy lze ještě péčí o včelstvo ovlivňovat úroveň podletního plodování. Jakékoli oslabování včelstev v této době, ať smetenci nebo odběrem plodu či nedostatkem potravy, se projeví záporně na síle zimního včelstva.
Z dědičných vlastností, které ovlivňují sílu včelstva, je zřejmě nejvýznamnější dlouhověkost. Délka života včel závisí jistě i na jiných faktorech, avšak zdá se, že může být ovlivněna také selekcí. Včelstva s dlouhověkými včelami chovají poměrně menší množství plodu a přesto dorůstají do značné síly. Výhodná ekonomika v přínosu a spotřebě potravy se pak projeví kladně na výnosu medu.
Jedním z nejvýznamnějších faktorů, který zásadně ovlivňuje prosperitu včelařství, je výživa včel. Podrobnější rozbory včelařských neúspěchů ukazují, že mnoho chovatelů nechává svá včelstva hladovět. Úzké proužky zavíčkovaného medu nad plodem vůbec ještě neznamenají, že včelstvo má dost zásob. Včely většinou začínají šetřit dříve, než to včelař zjistí. Kepeňa (1987) prokázal v zajímavých pokusech, že včely, které v době larválního vývoje hladověly 8 hodin, shromáždily v klíckách do plástu 5 krát méně zásob, než včely z larev dobře živených.
Taber (1980) uvádí, že po vyzimování může včelstvo hladovět i v případě, že má v úle mnoho zavíčkovaných zásob, avšak stranou od plodového tělesa. Chybí-li v každé uličce nad plodem tekuté zásoby, reagují včelstva na pokrmení rychlým zvýšením rozlohy plodu. To je zřejmě pravou příčinou, proč dosahují někteří včelaři příznivých výsledků jarním podněcováním.
Také Bretschko (1981) zjistil rozhodující vliv množství zásob na sílu přezimujícího včelstva. Včelstva, zimovaná ve dvou Zanderových nástavcích po 10 plástech míry 42 x 22 cm, která měla jen 18 kg zásob, ztratila přes zimu podstatně na síle a tím byl účinek dvouprostorového přezimování bezvýznamný. Z toho důvodu doporučuje jako minimum 23 kg zásob.
Dostatek glycidových zásob v každé době je tedy základní podmínkou chovu produktivních včelstev. Pro zimování ve víceprostorových úlech bychom měli počítat nejméně s 20, raději však s 25 a více kg. Zásoby je nutno dodávat včas, okamžitě po skončení snůšky a vytočení medu, aby se plodování udržovalo na vyšší úrovni a neklesala kvalita včelstva.
Druhou a neméně důležitou složkou potravy je pyl. Teprve v poslední době (1988) si u nás stále více uvědomujeme nenahraditelnost pylu pro udržení dobré kondice včelstev. Za bohaté pylové snůšky jsou včely schopny donést překvapivě velké množství pylu, mají-li jej kam uložit. Je to právě dostatek prostoru pro ukládání pylu, co zvýhodňuje nástavkové úly a tedy prostornější plodiště proti úlům tradičním. Včely, které byly nejen jako larvy, ale i jako mladušky dobře živeny pylem, žijí delší dobu a jsou odolnější proti nepříznivým vlivům povětrnosti.
Pro zimující včelstvo je důležité, aby rezervy pylu byly uloženy v dosahu zimního hroznu a byly tak využitelné pro nejčasnější plodování. Mají-li včelstva v zimě dostatek pylových a kvalitních glycidových zásob, nahrazijí zimní ztráty novými včelami ještě před proletem a vyzimují v perfektním stavu. Při přípravě včelstev do zimy je proto při úpravě prostoru před dodáváním zásob důležité přesunout do horních pater úlu co nejvíce pylu, jenž se v úle nachází. Je také možné dodat pylové desky, které jsme včelám v době nadbytku odebrali a zasypané moučkovým cukrem uskladnili mimo včelstvo. Protože včely potřebují mnoho pylu pro vlastní vykrmení ještě před příchodem zimy, měli bychom na každé zimní včelstvo počítat se 4 – 6 deskami plástového pylu v přepočtu na míru 39 x 24 cm.
Z výše uvedeného jasně vyplývá, že mnoho plodu, zásob a včel se nevejde do malého úlu. V našem případě bychom na 25 kg převážně zavíčkovaných zásob potřebovali 12 – 13 plástů, k tomu 4 – 6 plástů s pylem a 5 plástů s plodem (po doplnění zásob), a dostáváme 21 – 24 plástů 39 x 24 cm jako minimální prostor pro zazimování silného včelstva.
Dostatek prostoru je tedy logickým předpokladem chovu produktivních včelstev. Včely samy mají cit pro prostor a přizpůsobují svou početnost velikosti dutiny, ve které žijí. Včelař musí citlivě zvažovat, kolik prostoru ponechat, aby neomazoval potencionální početnost zimního včelstva a nemusel pak na jaře sahat k nákladným a většinou marným pokusům, jak chyby z podletí napravovat. Zkušenosti z praxe ukazují, že špičková včelstva, která byla schopna po vyzimování pokrýt včelami 18 – 22 plástů v přepočtu na míru 39 x 24 cm, byla zazimována ve třech nástavcích Tachovského úlu nebo čtyřech nástavcích Optimalu. Prostor sám větší včelstvo nevytvoří, avšak nedostatek prostoru silné včelstvo oslabí.
Nástavkový včelař má ideální možnosti přizpůsobovat prostor potřebám včelstva. V podletí se řídíme zásadou, že do zimy ponecháme všechny plásty, které jsou včelami přiměřeně obsednuty na konci snůšky. Za snůšky nasazujeme další nástavky, jakmile jsou dosavadní zčásti naplněny, aby včelstva neomezovala přínos sladiny. Za mírné snůšky však ponecháme poněkud hustší obsazení, aby med nebyl roztroušen ve zbytečně velkém množství plástů.
Silná včelstva sedí volněji než slabší. Včelstvo se 30 – 50 tisíci včel je v úle pohodlně usazeno, jestliže na 8 plástů 39 x 24 cm připadá asi 10 tisíc včel. Hustší obsazení v době rozvoje může vést k propuknutí rojové nálady. Taková včelstva sama vydávají dostatek tepla v důsledku látkové výměny jednotlivých včel. V úle sedí volněji než včelstva méně početná, obsazují tedy (a mikroklimaticky ovládají) k množství včel relativně větší plochu plástů.
Včelstvo je organismus složený z tisíců drobných jedinců a potřebuje proto poměrně velké množství vzduchu. To platí nejen v létě, ale i během zimy, zejména za silných mrazů. Čím slabší je včelstvo, tím více vzduchu potřebuje (tím více tráví na včelu a den potravy, kterou musí spálit kyslíkem). Malá česna neumožňují včelstvům bránit se v zimě proti chladu. Ve snaze o držení kontaktu s životodárným česnem může chomáč za silných mrazů přerušit kontakt se zásobami a uhynout hladem. Větší česna a zejména pomocné česínko v některém z horních nástavků tyto potíže odstraňují. Je nesnadné stanovit konkrétní velikost zimního česna. Závisí to na typu úlu, stanovišti a velikosti včelstva. Řídíme se zásadou, podobně jako při dodávání zásob, že více je lépe než méně. Letní česno přiměřeně zúžíme ze stran a proti hlodavcům je chráníme kovovou mřížkou s oky 6 – 7 mm.
Výsledek včelaření v nástavkových úlech závisí rovněž na stanovišti. Kromě běžných zásad, které platí pro výběr dobrého místa pro včelnici, je třeba zdůraznit, že včelstvům v nástavkových úlech prospívá volné vystavení na mírném svahu tak, aby v zimních a jarních měsících byly úly ozařovány sluncem a v létě aby byly zastíněny. Osvětlení sluncem a pomocná česínka umožňují zimní prolety včel, i když jsou hlavní česna zaváta sněhem, což přispívá k dobrému stavu vyzimovaného včelstva.
Existuje tedy pět hlavních činitelů (včely, zásoby, prostor, vzduch a stanoviště), které spolu podle zákona minima ovlivňují sílu a kondici našich včelstev. Nástavkové úly umožňují udržovat jednotlivé faktory v optimálním souladu, což je podmínkou rentability včelaření.
Nástavkové včelaření s vysokými nástavky
Metodika včelaření s vysokými nástavky byla vyvinuta a ověřena ve včelařském středisku Státních statků v Tachově, které bylo založeno v roce 1967, v Tachovském nástavkovém úlu. Původní Tachovský nástavkový úl měl shodný nástavek jako současně (1988) vyráběný, tj. na 9 rámků studené stavby, dno s větráním pro kočování a s krmítkem na 5 litrů roztoku. Areál působení včelařského střediska se nachází v nadmořské výšce 450 – 650 m, na jednoho stálého pracovníka připadá 200 – 250 kmenových včelstev, včelstva jsou na stanovištích po 36. Ze zimních stanovišť jsou včelstva přisunována k řepce ozimé, následuje převoz do lesa na medovicovou snůšku a část včelstev se přisunuje k červenému jeteli. V plné včelařské sezóně se počítá s návštěvami stanovišť v intervalu 7 – 10 dní.
Kmenová včelstva se zimují ve dvou nástavcích s 15 – 20 kg glycidových zásob.
První orientační prohlídku provádíme, jakmile to podmínky počasí dovolí, při tom vyměníme dno za nové, suché, vydezinfikované. Do plástů můžeme nalít cca 1 – 1,5 l invertního roztoku s fumagilínem. Jarní prohlídku provedeme v období kvetení jív. Hlavním cílem je posoudit stav vyzimovaných včelstev, množství zásob a zdravotní stav. Při otevření shora vidíme počet obsednutých uliček – sílu včelstev můžeme odhadnout i množství zásob. Dle chování usuzujeme na přítomnost matky. Včelstvo rozebíráme pouze, pokud si nejsme jisti přítomností matky, množstvím plodu apod. A při prohlídce roztřídíme včelstva na silná, která obsedají více než jeden nástavek, včelstva střední, která obsedají celý nástavek a mají předpoklad dobrého rozvoje a včelstva slabá, která obsedají méně než nástavek a neskýtají žádnou záruku normálního rozvoje. Slabá včelstva pospojujeme po zjištění zdravotního stavu nebo je posílíme záložními včelstvy s novými matkami, popřípadě se rozhodneme ošetřovat je dle metodiky tradičního dvouprostorového ošetřování včelstev. Způsob usměrnění dalšího vývoje – podněcování volíme dle momentální síly včelstev a nejbližší snůšky, pro kterou včelstva připravujeme. Jestliže včelstva přijdou do síly před snůškou, budou mít nedostatek prostoru, popřípadě nadbytek glycidových zásob (důsledek je málo volného prostoru), dostaví se nežádoucí rojová nálada se všemi negativními jevy.
Pokud zjistíme při prohlídce nedostatek zásob (pod 5 kg), okamžitě zásoby doplníme takovým způsobem, aby je včelstvo mohlo odebrat, tj. stropním krmítkem nebo kapsovým krmítkem u sezení včelstva. Z krmítka ve dně by včelstvo roztok neodebralo. Ve včelařském středisku Tachov se plně osvědčilo pro toto období podávání cukerného invertu. Na strůpek je možno umístit krmítko těsto-voda k dodávání vody do včelstva, popřípadě glycidové složky potravy formou medocukrového těsta. Pokud včelstvo má dostatek svých glycidových zásob, můžeme je podněcovat tím, že je odvíčkováváme a přemisťujeme na místo, kam nepatří, např. pod plodové těleso. Včely je přenášejí a tím podporují růst včelstva. Nesmíme dopustit, aby množství glycidových zásob pokleslo pod 5 kg.
Pokud včelstvo obsedá plně horní nástavek, je zaplodován, spodní nástavek je obsazen z jedné třetiny, pak přistoupíme k záměně nástavků a pokrmení včelstva 2 – 3 l roztoku, popř. cukerného invertu. Matka přejde do horního nástavku, který během 7 – 10 dnů zaklade, a tak podstatně rozšíří plodové těleso. Tato záměna by měla spadat před období raně kvetoucích ovocných stromů – třešní, švestek. Přínos pylu a nektaru podporuje příznivě růst včelstva, takže včelstva přicházejí do rozkvětu řepky ozimé v plné síle.
Pokud bylo vše provedeno v souladu se záměrem, měly by včely obsedat plně oba nástavky těsně před rozkvětem řepky ozimé. Přistoupíme k nasazení třetího nástavku s mezistěnami. Je možné do nástavku vložit krycí souše nebo plásty plodové (k urychlení stavby), doprostřed stavební rámek, ostatní vyplníme mezistěnami. Vrchní nástavek posadíme na dno, na něj nástavek s mezistěnami, mřížku a na ni původní spodní nástavek. Matku nevyhledáváme. Pokud není vydatnější snůška, pokrmíme včelstvo 3 litry roztoku. Včelstvo v tomto období nesmí trpět nedostatkem. Volit dobu přidání nástavku je velice důležité a náročné. Pokud nástavek přidáme dříve, než včelstvo úplně obsedá oba nástavky, toto nezvládne rozšíření prostoru a podtrhneme jej v rozvoji. Včelstvo tak nezvládne stavbu přidaných mezistěn. Přidáme-li nástavek pozdě, ve včelstvu nastane rojová nálada. Po 4 – 5 dnech provedeme kontrolu, v nástavku nad mřížkou, na přítomnost matky podle vajíček. Pokud matka zůstala nad mřížkou, zaměníme nejvrchnější nástavek s nástavkem na dně.
U slabších včelstev, která nedorostla v síle na přidání třetího nástavku do počátku kvetení řepky, přistoupíme pouze k záměně nástavku, z úlu odejmeme nevhodné souše v počtu 2 – 4 a pod mřížku přidáme mezistěny a tato včelstva ošetřujeme tradičním způsobem. Mezistěny zásadně přidáváme do plodiště, včely je rychle postaví a matky zakladou.
V období kvetení řepky se omezíme na nejnutnější prohlídky zaměřené na protirojová opatření a kontrolu medníků. U nejsilnějších včelstev vkládáme čtvrtý nástavek s mezistěnami pod mřížku tak, aby plodiště i medník měly po dvou nástavcích, viz: schéma IV
Z nejsilnějších včelstev můžeme tvořit oddělky pro vytvoření záložních včelstev jako dobré protirojové opatření. Med se odebírá na konci kvetení řepky a to ze všech třech truhlíků. Často se stává, že matka nestačí zaklást vystavěné mezistěny a ty jsou zaplněny řepkovým medem. Po odebrání je nahrazujeme novými mezistěnami. Po odkvětu řepky se včelstva postupně převážejí do lesa ke zdrojům medovicové snůšky.
Po převozu včelstev a odebrání řepkového medu může nastat snůšková mezera. Pak je nutné dodat 2 – 3 litry cukerného roztoku. V tomto období se při prohlídkách zjistí potřeba matek pro výměnu. Matky se mění v dvouletém intervalu. Přihlížíme na stav včelstva, doprovodné vlastnosti jako jsou mírnost, nerozbíhavost a hlavně výnos medu ze včelstva. To znamená, že každý rok měníme přes padesát procent matek. Matky měníme do poloviny července tradičními metodami pomocí přidávacích klícek. Případné přidávání mezistěn ukončíme nejpozději do konce června. U později přidaných mezistěn, i když jsou vystavěny a zakladeny, se projevují někdy problémy s druhým zakladením tohoto díla po 20. červenci. Odběr medovice z medníkových nástavků provádíme v množství nad 6 – 8 kg na včelstvo.
Po posledním medobraní, tj. obyčejně kolem 20. července, nastává velice důležité období přípravy včelstev na příští rok, stejně jako u jiných metodik ošetřování včelstev. Prohlédneme oba plodištní nástavky, vyřadíme stavební rámky, nedostavěné a příliš světlé souše a nahradíme soušemi žemlové barvy. Medníkové nástavky odstraníme. Při medobraní nebo příští den podáme 5 l roztoku 3:2 a zásoby doplňujeme na množství 15 – 20 kg postupně tak, aby bylo vše ukončeno do 25. srpna. Do poslední dávky dáme preventivní dávku fumagilínu. Dostatečný prostor poskytnutý včelstvu ve dvou nástavcích a pravidelný přísun glycidového krmiva zajišťuje vytvoření žádoucího plodového tělesa a vytvoření vyhovujících zásob pylu. Kontrolujeme v tomto období kladení matek a velikost plodového tělesa. U včelstev bez matky nebo se špatně kladoucí matkou přidáváme – vyměňujeme matku i se záložním včelstvem. Česna nezužujeme. Proti hlodavcům je chráníme česnovou vložkou nebo pletivem s oky 6 x 6 až 7 x 7 mm. Na stropě, pokud jsme přes léto používali nepropustnou fólii, nahradíme tuto propustným stropem pro vodní páru. Jen tak zajistíme odvod vodních par z úlu a tím zabezpečíme suché zimování. Odvod vodních par během zimování je možno také zajistit částečným odhrnutím fólie na stropu a uteplením uteplivkami propustnými pro vodní páru. Dlouholetá praxe ukázala, že je výhodné i Tachovské nástavky vybavit očky o průměru 25 – 30 mm s možností uzavření. Zlepšuje se větratelnost úlového prostoru, využitelnost nástavků pro tvorbu oddělků a pro dvoumatečné včelaření. Počátkem září včelstva připravíme na protivarroázní opatření nařízená Státní veterinární správou, tj. vložíme na dno podložky a v horním nástavku upravíme vše potřebné pro provedení fumigace. Při těchto zákrocích provedeme kontrolu doplnění zásob, horní nástavek musí být plný, ve spodním ve všech rámcích věnce o min. výši 5 cm.
V běžném provozu se ukázalo, že k zajištění nahrazení ztrát matek, zimních ztrát a posílení opozdilců stačí na zimu zazimovat 10 – 15 % rezervních matek ze stavu kmenových včelstev. Matku zimujeme na jednom nástavku se sedmi až deseti kg zásob.
Tato provozní metoda ukázala, že lze se sníženým počtem zásahů do včelstev a tím i snížením nutného pracovního času ošetřovat včelstva nástavkovými metodami při docílení vysoké produktivity práce a dosažení uspokojivých průměrných výnosů medu.
Tachovský nástavkový úl si získal oblibu i u včelařů amatérů, kteří ošetřují menší skupiny včelstev. Dále uvádíme rámcovou metodiku ošetřování v Tachovském nástavkovém úlu, kterou vypracoval a provozuje (1988) František Kašpar v okolí Šternberka v nadmořské výšce 330 m.
Kolem 20. července provede závěrečné vytočení medu a sestaví nástavky tak, že na dno umístí nástavek s dílem vystavěným předchozího roku a jako druhý nástavek s dílem vystavěným toho roku. Toto pořadí je důležité proto, že zásoby, které začne ihned dodávat ve čtyřlitrových lahvích, po jedné týdně, včelstva ukládají převážně do vrchního nástavku a spodní nástavek se starším dílem je matce k dispozici ke kladení. Poslední dávka krmiva připadá na konec srpna, začátek září. Včelstvo má místo na ukládání pylu pro okamžitou potřebu i na uložení pro předjaří. V září provede pouze zběžnou prohlídku na přítomnost matky a uložení zásob. Včelstva zabezpečí na zimu prodyšným, ale teplým víkem. Česno zajišťuje na zimu vložkou se dvěma kulatými otvory o průměru 3,5 cm překrytými drátěnou mateří mřížkou, která včelstvo zabezpečí proti hlodavcům a sýkorkám. Do vysokého podmetu vkládá vložku.
Po proletu, při nejbližším vhodném dni, kdy se teploty pohybují kolem 10°C, ve všech včelstvech odvíčkuje po stranách plodového tělesa po jednom plástu. Pokud včelstvo založilo plodové těleso ve spodním nástavku, nástavky zamění a ve spodním odvíčkuje jeden nebo dva plásty. Tento zásah je důležitý nejen pro uvolnění plochy pro plod, ale i podnícením k silnějšímu plodování. Dále odvíčkovává plást jednou za 1 – 2 týdny. Ihned po proletu začne s dodávkou vody v utepleném stropním krmítku sklenicemi o obsahu 0,5 l. Slabší včelstva ruší nebo posílí celými rezervními včelstvy. Po odkvětu jívy zamění nástavky u všech včelstev, která započala s kladením v dolním nástavku. Jakmile začnou včelstva večer větrat v česnech, odstraní vložku z česna podmetu. Za květu ovocných stromů, javoru klenu nebo řepky zesílí včelstva natolik, že se zavěsí do podmetu a téměř jej vyplní. Je čas rozšíření nástavkem mezistěn, který umístí na dno. Ostatní nástavky umístí ve stejném pořadí, v jakém byly předtím, pouze vrchní nástavek oddělí mřížkou. Bude sloužit jako medník. Pochopitelně matka bude mít k dispozici oba spodní nástavky. Do středu nástavku s mezistěnami je vhodné umístit stavební rámek, který je lákadlem pro matku, a proto dojde rychleji k zakladení tohoto nástavku. Špičková včelstva vystaví za dobrých snůškových podmínek další nástavek mezistěn. Od květu ovocných stromů až do poloviny července prohlíží včelstva každý týden, maximálně každých čtrnáct dní. Prohlídky mají charakter kontrolní se zaměřením na rojovou náladu, stavbu a růst včelstva. Není-li v blízkosti řepka, vytáčí včelstvům vrchní nástavek po odkvětu maliníku, tj. kolem letního slunovratu. Při této příležitosti omezuje matku na nástavek s vystavěným dílem. Špičkovým včelstvům odebírá první nástavek nového díla, dříve zakladený, k tvoření rezervních včelstev. Dva zbývající nástavky – vytočený a částečně zakladený a zanešený medem tvoří medník. Kolem 20. července vytočí, včelstva uspořádá dle schématu a připravuje na další sezónu. Odebrané dílo ruší, přes zimu se plásty neskladují.
Nízkonástavkové včelařství v ČR
V nízkonástavkových úlech včelařil u nás první Janiš (1789), tehdy ovšem ještě na díle nerozběrném. Podle síly včelstva nastavoval na sebe truhlíky o světlosti asi 30 x 30 cm a výšce 15 cm. V naší době vyšel z Janišovských zkušeností Brenner (1968). Jeho úl měl v nástavku po devíti plástech vnitřní míry 30 x 15 cm. Moderní zásady chovu včel, rozpracované v SA Farrarem (1968), s využitím prostorných nízkonástavkových úlů, propaguje od šedesátých let v Bratislavě Valent (1969) s úly na míru 42 x 17 cm a v Čechách Boháč (1976) s nástavky na míru 39 x 17 cm.
Zkušenosti ukazují, že výška rámku 17 cm je pro nízkonástavkové úly ideální. Po odečtení dřeva zbývá 15 cm plástu, což vyhovuje jak pro plodování, tak i pro ukládání medu. Nižší rámky jsou vhodnější jen pro medník a vyšší pro plodiště.
Nízkonástavkový úl neznamená aické zvýšení medných výnosů. Silná a produktivní včelstva lze chovat v jakémkoli dostatečně prostorném úlu. Jde o jinou technologii včelaření, která má zvyšovat produktivitu včelařovy práce. Znamená to však nikoli pořídit si pouze nízkonástavkové úly, nýbrž také ostatní pomůcky, které umožňují tuto technologii v plném rozsahu uplatnit (odvíčkovací stroje, nože, radiální medomety na větší počet plástů, výkluzy atp.).
Další nevýhodou nízkonástavkových úlů je vyšší pořizovací cena a větší nároky na čas při přípravě úlů k osazení včelami, protože se jedná o více úlových těles a rámků.
Na druhé straně má nízkonástavkový úl řadu předností, pro které nachází mezi včelaři rostoucí oblibu. Prostor úlu se ideálně přizpůsobuje potřebám včelstva a velikosti snůšky. Prací s vrstvami plástů se šetří čas, což zlepšuje rentabilitu včelaření. Z nízkých nástavků lze vytáčet jen zralý med, včely se z medníků snadno odstraňují vzduchem nebo výkluzy, na vhodném medometu lze najednou vytáčet velké množství nízkých plástů. Snadno se zjišťuje stav rojové nálady, lehce se tvoří oddělky. Prostorný nízkonástavkový úl umožňuje netradiční metody včelaření s více matkami, které snad teprve v blízké budoucnosti proniknou do praxe.
Nejdůležitější zkušenosti z chovu včel v nízkonástavkových úlech
Praktické poznatky, které zde uvádíme, byly získány s prostorným nízkonástavkovým úlem typu Optimal. Čtvercové nástavky mají jednoduchou stěnu silnou 25 mm a po 11 rámcích míry 420 x 170 x 28 mm. Vnitřní rozměr nástavku je 435 x 435 mm, výška 178 mm se 14 mm vysokým a 10 mm širokým vybráním v přední a zadní stěně pro zavěšení rámků, jejichž ouško je 8 mm tlusté. Nástavky jsou bez osazení (falců) a je výhodné, mají-li po všech stranách vybrání pro uchopení. Uprostřed přední stěny každého nástavku je pomocné kruhové česínko (očko) o ø 25 mm. Používá se podélná stavba, jinak by očka neměla význam.
Očka v nástavcích mají řadu praktických výhod. V létě usnadňují větrání plodištních nástavků, což zmenšuje riziko vzniku rojové nálady. Používají se běžně tři nástavky pro výchovu plodu, zbývající jsou medníkové; ty mají očka uzavřena. Očky se dostává pyl do vyšších pater složeného plodiště, kde bývá snadno dostupný zimujícímu hroznu včel. V zimním období zlepšuje očko větrání úlu a umožňuje prolety v případech krátkodobého oteplení, aniž by včely musely čekat, až se prohřejí spodní neobsazené partie úlu. V případě, že sníh a led ucpe hlavní česno, zůstává očko zdrojem vzduchu pro včelstvo. Při přípravě včelstva na zimu napomáhá očko v předposledním nástavku (počítáme zdola) vhodnějšímu uspořádání sediska. Včelstvo se semkne do chomáče blíže u očka a také zásoby uloží v horních nástavcích, takže je na nejmenší míru sníženo nebezpečí přerušení kontaktu včelstva se zásobami za dlouhotrvajících mrazů. Při tvorbě oddělků nebo spojování včelstev slouží očka jako česna a zdroj vzduchu. Dočasně otevřené očko medníku umožňuje odlet trubců, jestliže používáme mřížku.
Osazení úlu včelami
Nízkonástavkový úl osazujeme zásadně rojem nebo smetencem. Nesnažíme se využívat původního díla a postupně včelstvo převádět na novou míru. Ztratíme tím rok a výsledky nejsou uspokojivé.
Chceme-li převést včelstvo z jiné rámkové míry, je nejlepší odstranit v prvním červnovém týdnu matku a z naražených matečníků ponechat jediný, kvalitní. Včelstvo využije snůšku, plod vyběhne a mladá matka se oplodní. Když položí první vajíčka, smeteme celé včelstvo na tomtéž místě na mezistěny do nízkonástavkového úlu. Původní plásty včetně plodištních můžeme vytočit. Termín smetení včelstva připadá na konec června až začátek července a rozhodně není vhodné čekat s vychycením staré matky déle. Včelstvo by již do zimy nestačilo dostatečně zesílit. Platí všeobecná zásada, že čím dříve úl osazujeme, tím méně včel k tomu potřebujeme a tím silnější včelstvo zazimujeme.
Zatímco při včelaření se silnými včelstvy je výhodný vysoký podmet, při osazování nízkého nástavku je lépe podmet snížit na 15 – 20 mm. Usazujeme-li silný roj nebo smetenec do dvou nástavků mezistěn, můžeme použít podmet vyšší. Při stavbě ponecháme očka uzavřena. Na 1 nástavek Optimalu, což je ekvivalentní 8 plástům 39 x 24 cm použijeme 1,5 kg roj nebo 1 kg těžký smetenec. Plynule krmíme roztokem cukru 1:1, aby včely nepřestaly stavět!
Když včelstvo vystaví jeden nástavek a začnou se líhnout ve větším množství mladušky, což bývá asi do měsíce po usazení smetence, nasadíme nahoru další nástavek nebo zaměníme pořadí, je-li již včelstvo ve dvou a spodní dosud nedostavělo. Mezi mezistěny v horním nástavku vložíme jeden plodový plást a náhradou za něj zavěsíme k plodu ve spodním nástavku mezistěnu nebo stavební rámek (podle roční doby, kdy zásah provádíme). Bez ohledu na případnou mírnou snůšku pokračujeme v krmení. Včelstvo nyní vyžaduje mnoho potravy, aby stavělo a sílilo. Včelstvo, smetené v dubnu, může takto vystavět do konce srpna až 5 nástavků s průměrnou spotřebou 10 kg cukru na “zabydlení” jednoho nástavku.
Červencové smetence však do konce srpna vystaví průměrně jen dva nástavky. Rozhodneme-li se je takto zazimovat, musí být horní nástavek téměř zcela plný zavíčkovaných zásob a spodní také zčásti zanesen, což představuje 18 – 20 kg zásob. Pro prostorný nástavkový úl je to včelstvo slabší, s nímž bychom museli v příštím roce včelařit s mřížkou podle tradičních metod, aby dalo výnos, jinak vše proploduje a využije na růst.
Ve třech nástavcích můžeme zazimovat včelstvo s 20 – 25 kg zásob. Silné včelstvo vytvoříme ihned v prvním roce nejlépe spojením dvou sousedních ve 2 nástavcích v polovině srpna přes noviny. Včelstvo s kvalitnější matkou stavíme nahoru a nezapomeneme otevřít obě očka, aby při spojování netrpělo nedostatkem vzduchu. Po spojení ponecháme otevřené očko v předposledním nástavku zdola a včelstvo dokrmíme na 27 – 32 kg. Také v dalších letech zimujeme prvotřídní včelstva ve čtyřech nástavcích, dobrá ve třech a slabší spojujeme.
Na zimu ponecháme hlavní česno v letní výšce, široké 10 až 15 cm, chráněné kovovou mřížkou proti hlodavcům. Očko opatříme kouskem králičího pletiva na ochranu proti sýkorám. Strop uteplíme 2 – 3 cm silnou deskou pěnového polystyrénu.
Jarní práce
Jestliže jsme postupovali při zazimování správně, najdeme na jaře včelstva přibližně o 1/4 slabší a ve výborné kondici. Prvotřídní naplní včelami přibližně tři nástavky, prostřední 2 – 2,5. Slabší, pokud se vyskytnou a jsou zdravá, např. zásobní matky, zužitkujeme buď k posílení jiných, k výměně matky nebo pro dvoumatečný provoz.
Se silnými, dobře zásobenými včelstvy není na jaře žádná podstatná práce, protože plodují ve velkém rozsahu i bez našeho přičinění. Je pouze nutné vědět, zda má včelstvo v dosahu chomáče pyl. Pokud tomu tak není, což bývá pravidlem u nově vytvořených včelstev na mladém díle, je vhodné podávat 4 – 6 týdnů před jistou pylovou snůškou bílkovinné těsto s přídavkem přírodního pylu podle Farrara (Ptáček, 1985) nebo pylovou pastu (Titěra, in Veselý et al, 1985). Těsto podáváme přímo na horní loučky přímo nad sedisko včel, nikoli do krmítek! Jestliže jednou začneme, nesmíme krmení přerušit, dokud v přírodě není dostatek pylu. Další placku podáváme vždy dříve, než je první spotřebována. Prostor pro vložení placek získáme otočením vnitřního víka úlu (přepážky), které je součástí vybavení. Rámky můžeme krýt shora také jednoduše plastikovou fólií a těsto pak vkládáme pod ni. Jestliže včelstva mají uloženy vlastní rezervy pylu, je podávání jakýchkoli bílkovinných těst zbytečné.
V době květu olše (kolem prvního jarního dne) se přesvědčíme, ve kterých nástavcích včelstvo ploduje. Nachází-li se plod již i v horním nástavku, ponecháme včelstvo v klidu. Je-li horní nástavek plný zásob, přemístíme jej dolů, pod nejnižší s plodem nebo až na dno, podle síly včelstva (ochrana před loupeží). V této době můžeme přechodně odejmout spodní nástavek, jestliže je zcela neobsazen. Nacházejí-li se v něm snad plásty s větším množstvím pylu, přemístíme je do horního nástavku co nejblíže k plodu.
Takto se zásobní nástavek dostane pod plodové těleso. Včely začnou zásoby od centra odvíčkovávat a spotřebují je na rozvoj plodování. Uvolněné buňky matka postupně zaklade. Tak vznikne ve třech až čtyřech nástavcích protáhlé plodové těleso, obklopené po stranách zbytky zavíčkovaných zásob. Toto uspořádání je důležité pro následné využívání jarní snůšky bez smíchání medu s cukernými zásobami.
Při rozkvětu ovocných stromů, což bývá asi za 20 – 30 dnů po prvním zásahu, můžeme nasadit na včelstvo dříve odejmutý nástavek nebo prázdný ze dna. Při vydatné snůšce je silné včelstvo schopno zaplnit jej medem. Je-li snůška slabší, částečně jej zaploduje. Do nástavku se dostane mnoho jarního medu zejména v tom případě, jsou-li plásty po stranách plodového tělesa zaplněny zavíčkovanými zásobami. Když jsme na zásobách šetřili a buňky jsou prázdné, uloží sem včely přednostně med z jarní snůšky a my nic nevytěžíme.
Pro úspěch popsané metody je důležité dodržet termín podsazení zásobního nástavku s dostatečným předstihem. Kdybychom to učinili až před začátkem jarní snůšky, podstatně by se zvýšila pravděpodobnost smíchání medu s přenášenými zásobami.
Rozšiřování a stavba díla
Včelstvům, která vyzimovala v síle na dva a více nástavků, můžeme bez obav ponechat více prostoru než obsednou. Jejich rozvoj je pak plynulý bez nároků na zásahy ze strany včelaře. Obecně se řídíme pravidlem, že dosavadní prostor rozšíříme vždy o něco dříve, než jej včelstvo zcela obsedá. Platí to i v době delšího chladného počasí, i když venku sněží. Silná včelstva, která si v předcházejících teplých dnech donesla mnoho pylu a mají dostatek zásob, plynule narůstají a když se s rozšířením opozdíme, může dojít předčasně k probuzení rojového pudu.
Volněji vedená včelstva v prostorných nástavkových úlech staví plásty později, teprve až je dobrá pylová a nektarová snůška. Do této doby musíme proto rozšiřovat hotovým dílem. Vystavěné plásty použijeme přednostně k rozšiřování také při bohaté hlavní snůšce řídkého nektaru, protože včely jsou schopny nástavek zaplnit dříve než vystavět. Mnoho mezistěn znamená v takovém případě ztrátu na výnosu z nedostatku volných buněk.
Včelstvo rozšiřujeme běžně nejlépe nasazením dalšího nástavku nad dosavadní. Jde-li o slabší včelstvo, které má zatím plod v méně než třech nástavcích, zaujme většinou dodaný prostor pro růst plodového tělesa. Silnější včelstva, kterým přidáváme čtvrtý, pátý nebo dokonce šestý nástavek, jej promění nejčastěji v medník.
Komplikace nastávají v začátcích, kdy je nedostatek hotového díla a dosud není snůška a včely nestaví. Pak je třeba krmit řídkým roztokem a včelstva ke stavbě podnítit.
Nasazujeme-li nad plodiště nástavek s mezistěnami a přejeme si, aby jej včelstvo zaplodovalo, můžeme převěsit do něj odspodu výměnou za mezistěny dva plásty s plodem. Mezistěny zavěsíme vedle plodového tělesa. Je-li výhodnější, aby včely vystavěný nástavek zanášely medem, můžeme převěsit do něj dva plásty s nezavíčkovanými zásobami řídké sladiny.
Včelstvo můžeme nechat stavět také pod plodem, jako je tomu v přírodě. V tom případě stavíme nástavek s mezistěnami na dno pod nástavky s plodem. Dáme-li sem též 1 – 2 stavební rámky, podpoříme stavbu trubčiny, kterou matka rychle zaklade. Od trubčího plodu se pak stavba i plodové hnízdo rozšiřuje na další rámky. Tuto metodu můžeme použít zejména, nejsme-li si jisti vývojem počasí nebo se na včelnici delší dobu nedostaneme. Částečně postavené a zaplodované dílo můžeme pak při další návštěvě vsunout mezi nástavky s plodem, je-li snůška a včelstvo staví. Trubčí plásty pak zavěsíme do polohy 2 od krajů nástavku. Můžeme je také nahradit mezistěnami, vyřezat a jako nové stavební rámky znovu zavěsit do nástavku s mezistěnami na dně a postup opakovat.
Pro vytáčení na radiálních medometech je třeba rámky drátovat třikrát horizontálně. Je důležité, aby horní drátek byl co nejblíže horní loučce, jinak se mezistěny mohou pod tíhou včel ohýbat a dílo je znehodnoceno. Spodní drátek by měl být naopak vzdálen nejméně 30 mm od loučky, jinak včely někdy vykusují mezistěnu až k drátku a plást nedostaví.
V souvislosti se stavbou je nutno zmínit se také o jedné z výhod vysokého podmetu. Včelstvo zde v nadbytku vystaví divočinu s množstvím trubčiny, která udržuje aicky plodové hnízdo v nižších patrech úlu i bez používání mřížky. (Tentýž vliv mají i očka). Máme-li dna nízká nebo jsme-li v oblasti s varroázou, lze vysoký podmet nahradit nástavkem se stavebními rámky. To umožňuje manipulovat s trubčinou podle našich záměrů. Dílo pod plodištěm navíc slouží jako nárazníkový prostor pro zachycení bohatých snůšek řídkého nektaru.
Likvidace rojení
Silná včelstva, která od zimy obsedají velký prostor, se nedostávají při vhodném vedení tak snadno do rojové nálady jako včelstva slabší, která sedí hustěji a ovládají relativně ještě menší plochu, než by bylo k počtu včel úměrné. Proto u nich snáze dochází k zanášení plodiště pylem a nektarem, což vede k omezování plodu, tísni a následnému rojení.
Také omezení plodiště mřížkou může mít za následek vznik rojové nálady. Proto se jeví výhodnější nepoužívat mřížku v době rozvoje včelstva, ale případně až později, po dosažení vrcholu vývoje, kdy rojový pud začíná pozvolna uhasínat (Bretschko, 1981).
Rojovou náladu zjistíme velmi snadno odklopením plodových nástavků a pohledem na spodní okraje plástů, kde uvidíme zakladené misky nebo živené mateří larvy.
U kraňských včelstev je nejspolehlivější likvidovat rojovou náladu vytvořením přelétáku. Úl se včelstvem odsuneme stranou a na jeho místo dáme nový, vybavený soušemi, o přibližně polovičním objemu než má původní. Doprostřed horního nástavku umístíme plást s nejmladším plodem nebo matečníky a přimeteme včely z asi 4 – 5 plástů, aby plod nezůstal bez ošetřovatelek (pozor, abychom nepřidali také matku). Do čtyř dnů ztratí mateřské včelstvo všechny orientované včely a mělo by samo zlikvidovat matečníky.
V přelétáku je výhodnější ponechat matečník, protože včelstvo sice může mít horší sběratelskou morálku, avšak spotřeba přinášených zásob je minimální, jen pro přežití dospělých včel. Pokud bychom do přelétáku dali mladou oplozenou matku a podařilo se nám ji dokonale přidat, budeme mít v následující snůšce velké množství otevřeného plodu, který bude vázat na práce v úle mnoho včel a sám spotřebuje značné množství přinášené sladiny, což se na konečném výsledku projeví nepříznivě i při relativně větší pracovní morálce menšího (o v úle plodem vázané včely) množství dělnic. Jakmile se matka z matečníku oplodní a začne klást, spojíme opět obě včelstva přes noviny, aby zůstala zachována původní síla.
Méně drasticky, avšak s vynaložením více práce s jednotlivými plásty, lze postupovat i tak, že při začátku jarní snůšky, po níž pravidelně následuje období rojení (např. řepka), preventivně vytvoříme ze včelstva silný oddělek s matkou a převážně otevřeným plodem včetně obsedajících jej včel a nasadíme krmení řídkým roztokem cukru. V původním včelstvu zůstane většina zavíčkovaného plodu, a proto je schopno dobře využít ranou snůšku. K vylíhnutí ponecháme jediný matečník. Než se matka oplodní a rozklade, postupuje kupředu i plodování v oddíle se starou matkou, takže po opětovném spojení dostaneme mohutné včelstvo, které se s mladou matkou aktivně zapojí do následující snůšky (volně podle Haderky, 1987).
Jinou perspektivní možností prevence rojové nálady je výměna matky za mladší pomocí oddělku. V tomto případě nasadíme nad produkční včelstvo v druhé polovině květu řepky slabší oddělek, který jsme přezimovali na čtyřech nízkých rámcích Optimalu (Ptáček, 1987). Oddělek umístíme do středu nástavku nad kruhový otvor ve vnitřním víku, které tak slouží jako mezidno. Otvor překryjeme papírem a na něj položíme kousek mateří mřížky. Volný prostor doplníme soušemi a mezistěnami. Vykousáním papíru se včelstva spojí, avšak pracují více méně samostatně. Mladá matka se postupně rozklade a po vytočení medu z řepky posadíme oddělek na včelstvo jako nejvyšší plodový nástavek. Nahoru se vrátí vytočené medníkové nástavky. Matka dole se nehledá. Pro úspěch metody je důležité, aby matka v oddělku byla mladší, loňská, a ve včelstvu o rok starší, která jde do druhé produkční sezóny. Spojením se dostane do včelstva mladší, neunavená matka. To tlumí rojový pud a podněcuje včelstvo ve snůškové horlivosti.
Tvorba oddělků a výměna matek
Výše popsané metody lze využít i ke zvyšování stavu včelstev. Poslední způsob se snadno hodí také k oplodňování a výměně matek. Postupujeme přitom tak, že z mateřského nebo kteréhokoli jiného včelstva vyjmeme 2 – 3 plásty se zavíčkovaným plodem, doplníme dvěma plásty s pylem a glycidovými zásobami (z téhož včelstva odkud bereme včely) a oddělek umístíme v nástavku na mezidno nad včelstvo. Otvor v mezidnu je pevně uzavřen. Přidáme zavíčkovaný matečník, chráněný tenkým alobalem nebo mladou oplozenou matku v klícce, otevřeme očko a úl shora uzavřeme. Když v oddělku začne mladá matka klást, doplníme plásty v nástavku nebo jej posílíme plodem. Oddělek s rozkladenou matkou pak můžeme připojit přes papír a mřížku pomocí kruhového otvoru k hlavnímu včelstvu a posléze po odejmutí mezidna zcela jednoduše spojit obě jednotky.
Větší množství oddělků můžeme vytvořit bez hledání matek tak, že plodiště včelstev rozdělíme mřížkou na polovinu (např. 2 a 2 nástavky). Po 4 dnech snadno zjistíme podle vajíček, ve které části se nachází matka. Ze zbývajících nástavků lze tvořit oddělky řadou rozmanitých způsobů.
Dvoumatečný způsob včelaření v nízkonástavkových úlech
Jde o perspektivní metodu, s níž zatím v tomto provedení není u nás mnoho zkušeností a která se hodí především do oblastí s dlouhou a zejména s později nastupující snůškou. Cílem tohoto způsobu je získat pomocí dvou matek velmi silná včelstva k dosažení vysokých výnosů při maximálně možném snížení provozních nákladů. S takto vytvořenými obřími včelstvy se samozřejmě nekočuje.
Silné včelstvo, zimované ve čtyřech nástavcích, rozdělíme 6 – 8 týdnů před začátkem hlavní snůšky na dvě části pomocí mezidna. Otvor v mezidnu je uzavřen nebo překryt hustou sítí. Stará matka a většina otevřeného plodu přijdou do spodních dvou nástavků. Nad mezidno dáme převážně zavíčkovaný plod a přidáme mladou oplozenou matku v klícce. Obě jednotky musí mít dostatek glycidových a pylových zásob. S dostatečným předstihem před rozdělením jsme včelstvo navykli používat pouze hlavní česno. Nyní otevřeme hornímu oddělení kruhová očka.
Asi za dva týdny, když mladá matka má již vlastní plodové těleso, nahradíme dělící přepážku zcela jednoduše mateří mřížkou. Pro dokonalé spojení lze opět použít list novin. Nadále jsou pak plodištní nástavky dvoumatečného včelstva uspořádány tak, že spodní matka ploduje ve dvou až třech nástavcích (očka uzavřena) a horní matka ve třech nástavcích (očka otevřena). Další nástavky pro ukládání medu stavíme v souladu s rostoucí početností včelstva a velikostí snůšky na horní plodiště. Ve velmi dobrých podmínkách zesílí včelstvo postupně až na 100 000 včel a vyžaduje 10 – 12 nástavků.
Stane-li se, že horní plodiště je zavaleno medem, přeskupíme pořadí nástavků obou plodišť kolem mřížky jako kolem osy. Asi měsíc před koncem snůšky se mřížka může odstranit a včelstvo převést opět na jednomatečný systém, aby se snížilo množství otevřeného plodu a snůška se maximálně využila. Ponechání obou matek déle je menší chybou než příliš časné odstranění mřížky. Matky se při tomto zákroku nehledají, včely samy rozhodnou, kterou si ponechají. Včelstvo zimuje ve 4 – 5 nástavcích s velkým množstvím včel a pylu, což je dobrým základem pro dvoumatečný způsob chovu v následujícím roce.
Přestože u nás na jaře nemáme dostatečně brzy k dispozici mladé kladoucí matky, lze se o včelaření se dvěma matkami pokusit, a to pomocí přezimovaných oddělků, které mají o rok mladší matku než hlavní včelstvo (viz likvidaci rojení). Úly pro dvoumatečná včelstva musí být dostatečně prostorné se širokou základnou kvůli stabilitě.
(výběr z knihy Ing. F.Kamlera, Ing. Z.Olivy a RNDr. V.Ptáčka)